Máme zavařené mozky

V sobotu jsme si koupily balón, že si teda aspoň budeme házet, když už jsme se nevetřely na žádný to cvičení. Jelikož v Kolymbii fakt dost fučí, tak nám hned v neděli uplaval. A tak jsme si v neděli odpoledne koupily "kuřáka". Je to žlutá koule s bodlinama a skvěle se s tím hází, takže je to teď náš nový fitness trenér a jistě budeme mít po dovolené krásná těla (jestli nám zas neuplave, nebo se neupeče, jako třeba málem dneska).
Novinky z hotelu:
Máme super sousedy. Pan učitel a jeho choť. První den si vyžádali klidný pokoj v nejvyšším poschodí.  (Hotel má jen jedno patro a okna mají k bazénu a baru, takže klid jako blázen :D) Nejprve měl pán pořád nějaké blbé poznámky a Bára z něj byla celá otrávená, protože jí připomínal dědu H/holuba. Jednou při obědě nás ale velmi mile překvapil! Jsou tu takové dvě paní s vnukem a ty pořád leží u bazénu, a tak se pana učitele ptaly, jak že je dnes u moře. A pan učitel na to: "Já nevim, jak vy, ale MY jsme přijeli do Řecka, abysme byli u moře!" No to mě odrovnalo, protože to jsem si přesně celou dobu myslela. No a pak ho ta pani požádala, aby jí dones tak 8 kousků melounu (když už tam šel, že jo!). Tak jí to dones a řiká: "a papat už bude pani sama?" No málem mi zaskočila slávka! Od té doby se s nimi pravidelně zdravíme a smějeme se, protože si pán myslí, že jsme taky učitelky.

Novinky z kuchyně:

Balí nás kuchař a jeho poskok. Tak jako to víno, o které se s námi podělili (oni měli míň a my samosebou víc) bylo fakt dobrý, ale za ty komplikace nestálo. Další den se nám chlapci chtěli vetřít na pláž! No nejdřív jsme to odkývaly, a pak urputně přemýšlely, jak se z toho vykroutit...Nešlo jinak..musela jsem říct, že my žádnou společnost nepotřebujeme a zanechat ho s jeho otázkou "Proč??" v hotelu. Dneska už tak k večeři nebylo Bářino oblíbené tzatziki, ani můj oblíbený čokoládový pudink. Ale žijeme.

Novinky z výletu:
Dnes jsme se vypravily do Lindosu. Je to nejstarší vesnice na světě a Bára teda fakt nerozumí, jak na takovým místě může někdo žít už 2000 let...Lindos je od Kolymbie asi hodinu cesty autobusem. Byly jsme dost rády, že je náš hotel na začátku trasy, protože pak už byla natřískaná i ulička. Po příjezdu na "nádraží", rozuměj hlavní silnici, jsme měly krásný výhled na místní akropoli, která je na protějším kopci. Vypravily jsme se do městečka na svazích kopce. Je to opravdu malebné místo, plné krásných bílých domečků (snad v každém je nějaký ten obchůdek nebo taverna). Zastavily jsme se v jedné střešní kavárně na frappé a relaxovaly pod psím vínem. Vše se zdálo ideální. Po asi 2 hodinách procházení uličkami, už mi docházely síly s medvědem (můj vějíř-málo věje, musí se hodně máchat). Došly jsme postupně až k moři, kde jsem pozorovala ve vodě krevety (mňam!) a Bára lovila kraby. Tehdy jsme se fakt přehřály. Cesta na druhý konec pláže nás natolik zmohla, že jsme si musely dát hodinovou přestávku v taverně. Podotýkám, že jsme si zapomněly klobouk, proto to bylo tak hrozné :( Studené tzatziki nás trochu probralo, udělala jsem tedy památeční fotku medvědovi a kuřákovi. To ještě byla pořád sranda. Cesta do 45° kopce k autobusu byla vražedná, protože tam normálně choděj jenom oslové, jelikož tam neni nikde žádnej stín. Nahoře jsme zjistily, že na autobus čeká asi milión lidí. Začaly padat první přehřátý hlášky (B: Zpotila jsem si vějíř. Z: A já vim, jak se to stalo!). A to jsme ještě chtěly cestou do Tsambiki, kde je prý nejkrásnější pláž (a fakt že je). Nakonec ten milion lidí nastoupil do busu směr Rodos. Nás odchytil fešáckej řidič a jely jsme si jako královny s dalšíma asi 4 lidma vlastním autobusem. Cestou už naše přehřáté mozky nezvládaly, a tak začla Bára "filuzofovat" o roli ženy. Podle ní by měla být žena hlavně bez názoru a němá! Oponovala jsem, že když je němá, tak přece nemůže vyjádřit žádnej názor. Na to ona, že by přece ještě mohla řikat nějaký nesmysly. Následoval můj smích v pláči a Bářin nechápavý výraz. Řidič si radši pustil tradiční řeckou hudbu a brzy nás vyhodil z autobusu. Cesta k pláži byla náročná, ale odměna v podobě nádherné písečné pláže za to fakt stála!

P.S.1: Volala a psala mi vedoucí, takže jsem zas byla v nervu, že nejsem k dispozici.
P.S.2: Vypadá to, že nebudu muset přerušovat zdrávku. Už se těšim, až si ten dopis ze školy přečtu.

P.S.3: Fotky budou na facebooku, teď už jdeme spát, abychom mohly jet zítra brzo ráno do Faliraki vyzkoušet další pláž a poznat místní "zábavu".

Pozdrav ze skoroAsie

Odlet do Asie se nakonec posunul až na 16. července (ano, už mám i letenky), takže jsem se rozhodla, že si pojedu někam odpočinout na dovolenou. Po pár dnech hledání jsem vybrala all inclusive zájezd do Kolymbie na Rhodosu. A Rhodos je těsně u Turecka, takže proto ta skoroAsie. Odlétali jsme v úterý večer, bylo asi hodinové zpoždění, takže jsme se do hotelu dostali až po půlnoci. První dojem byl (a stále je) fantastický. Pokoj je opravdu velmi pěkný, koupelna čistá a navíc máme i balkon. Podlaha v recepci a na chodbách šíleně klouže-první den se natáhla Bára, druhý den já a dokonce mi odletěly i obě boty. Hotel je jen jednopatrový, takže tu není moc lidí. U vchodu je bar, kde dělají míchané koktejly (vyzkoušela jsem vydatně včera, proto píšu až dnes :D Je tu i bazén. Nikdy jsem nechápala, proč lidi chtějí bazén u hotelu, když přece jedou k moři, aby byli u moře. A dneska jsem to pochopila. Je to fakt příjemné a pohodlné. Na pláž jsme došly až v k večeru, kdy už tam nebylo moc lidí. Celkově jsou tu pláže zatím docela volné, je tu hodně Italů a Rusů, Čechů tak přiměřeně.
Pláže jsou od hotelu tak 10-15 minut, my chodíme na takovou vzdálenější, ale klidnější. Lehátko se slunečníkem mají za 8 euro, tak si to zítra zaplatíme na celý den a budeme se opalovat. Moře je nádherně průzračné. 

Trochu rozladěná jsem z toho, že tu nejsou žádný mušle! Hrabala jsem dneska asi půl hodiny v kamíncích na pláži a našla jsem DVĚ a ještě hrozně pidinkatý! Včera se mi taky povedla taková vtipná věc. Ležim si tak u břehu, hrabu se v písečku a najednou zapištim, že jsem našla ZLATEJ kamínek...no jo, to je tak, když má člověk nalakovaný nehty a splete si vlastní malíček s kamenem :D

V okolí hotelu je spousta dalších hotelů, ale taky Eukalyptová alej s obchůdky a restauracemi. Do restaurací zatím nechodíme, protože máme dost jídla na hotelu (dneska jsme teda dojídaly moje první vlastnoručně smažený VEPŘOVÝ řízky - pro ty, co netuší, tak jsem ještě do nedávna nejedla maso). Jídlo je tu fakt suprový. Snídani jsem zatim vždycky zaspala, ale zejtra už fakt půjdu, tak poreferuju příště. Obědvá se venku u bazénu, vždy je maso, zelenina, těstoviny a hranolky. 

Večeře jsou tematické, zrovna dnes bylo na výběr z řeckých jídel. Moc jsem toho neochutnala, protože tu nějak nemám hlad a Bára se na mě za to děsně zlobí. K dispozici je i nějaké to ovoce. Zrovna teda včerejší broskve byly na náš vkus možná až moc BIO :D Taky jsme asi trochu pohoršovaly, protože jsme si je nandaly na jeden talíř, pokrájely je a zalily čokoládovou polevou a dlabaly to spolu z toho jednoho talíře. A chudáci číšníci na nás tak divně koukali, no ale nám to tak vyhovovalo. Bára trochu skuhrá, protože by chtěla pořád jenom melouny, já bych zas chtěla víc čokoládovýho pudinku. Ale celkově jsme více než spokojené a vypadá to, že jsme vybraly fakt perfektně. A dokonce i v recenzích si to většina lidí pochvalovala. Delegátka Dagmar je správná, poinformovala nás o všem důležitém a nabídla nám i nějaké výlety. My jsme se ale rozhodly, že pojedeme samy, abychom si to organizovaly podle sebe. Zatím je v plánu Lindos a Rhodos. Bára dneska vymyslela, že si půjčíme kola a dojedem tam. Nevím, jestli mi bude stačit můj trénink z Belgie na toto, takže se na to tvářím trochu kysele. Je možné si půjčit i auto nebo skútr, ale vzhledem k mému čerstvému řidičáku to nebudeme riskovat.

Také jsme se snažily zjistit, jestli se tu dá chodit někam cvičit, nějaká jóga nebo aqua aerobic, ale zatím to vypadá, že je to jen pro hotelové hosty. Netvářili se ani na to, když jsme nabídly, že si to samozřejmě zaplatíme. Škoda. Zítra zkusíme ještě hotel naproti, ale moc tomu nedávám.

Počasí je tu super, je krásně teplo, kolem 35°C, ale pořád pofukuje větřík, takže je opravdu příjemně.

P.S.: Dnes mě vítali smskou v Turecku, tak vlastně ani nevím, kde to jsem!

Korejská kuchyně

V Jižní Koreji jsem byla v létě 2013. Byla to moje první cesta do Asie, celkem na 5 týdnů. Tři týdny jsem strávila na letní škole v Daejeonu a zbytek jsme procestovaly (Seoul, ostrov Jeju, Busan). Během letní školy jsme měli na programu i vaření (protože byla zaměřena spíš na poznávání místní kultury). Byla jsem nadšená, přesně tyhle věci mě moc zajímaly.
Později jsem v rámci zdrávky zpracovávala seminárku a prezentaci na téma korejské kuchyně, takže jsem i nahlédla do zajímavých knížek. Nejvíce jsem čerpala z knížky Krása korejského jídla od Sookja Yoon (2007). Knížka je velmi pěkně zpracovaná, najdete tam i nutriční hodnoty jednotlivých jídel, spoustu obrázků jak hotových jídel tak postupů. Překlad (porovnávala jsem s anglickou verzí) už není tak kvalitní, ale přežít se to dá.

Základní poznatek o korejské kuchyni je ten, že všechno strašně moc pálí a všude je maso. Vzhledem k tomu, že masu moc nefandím a moje spolustudentky zase nemusely moc pálivé, tak jsme se snažily sehnat jídla nepálivá a bez masa a nakonec jsme našly, díky korejským studentům, kteří se nám celou dobu věnovali.

Korejská kuchyně se utvářela již od starší doby kamenné, kdy přišli do Koreje obyvatelé ze střední Asie. Na přelomu letopočtu, s nástupem buddhismu, přišlo omezení konzumace masa, a tím pádem zvýšení konzumace zeleniny. V průběhu prvního tisíciletí se do Koreje dostala z Číny sůl, cukr, pepř a další suroviny. Přibližně od 18. století používá hodně chilli, ze které se vyrábí pálivá pasta (gochujang).

Mezi další používané ingredience patří  rýže (bap, 밥), listová zelenina (hlavně špenát), kořeny (lopuch, zvonek), výhonky, ředkev (nakládaná), čínské zelí (používá se při výrobě kimchi (김치, viz obrázek), mořské plody a ryby (včetně řasy).

 Rýže se, narozdíl od Evropy, kde slouží jako příkrm, považuje za hlavní chod. Je totiž součástí téměř každého jídla a dokonce se projevuje i v jazyce. Prakticky každý název pokrmu v sobě obsahuje slovo bap, tedy rýže. Stejně tak jsou za hlavní chod označovány nudle (국수, guksu) a knedlíčky (만두, mandu), které jsou někdy i plněné.

Přílohou jsou obvykle 

• Polévky (국, guk)
• Horké mísy (전골, džongol)
• Nakládaná zelenina (장ᅌᅡ찌, džangáči)
• Rýžové koláčky (떡, ttok) - sladké, slané, smažené
• Rýžové rolky (김밥, kimbap)

Vzhledem k východoasijské zálibě v geometrii je i úprava stolu úhledná. Na stole obvykle najdete soustu malých mističek s předkrmy (saláty, nakládaná zelenina, např. špenátové listy, ředkev či klíčky Mungo), které jsou k dispozici všem u stolu. Každý pak dostane vlastní misku s rýží a dalšími pokrmy.

K jídlu se používají tradiční hůlky, na následujícím obrázku lze vidět rozdíl mezi korejskými, čínskými a japonskými hůlkami a také speciální úpravu hůlek pro děti. Na dalším obrázku je pak správné držení hůlek při jídle. Kromě hůlek se používá i lžíce. V některých restauracích mají k dispozici i nůž s vidličkou. Z vlastní zkušenosti bych řekla, že je velmi důležité naučit se hůlky správně držet, aby do nich člověk opravdu pevně  uchopil kousek, který chce sníst. A to chce trénink, a to opravdu velký. Nezřídka se i mě stane, že mi kousek vyklouzne. 

 

 

Pokud stolujete s místními, je vhodné dodržovat jejich zásady. Starší generace má v každém případě přednost a jí jako první.

V příštím blogu sepíšu několik typických korejských pokrmů a zmíním se i o zajímavostech, na které jsem v průběhu své cesty narazila.

Novinky

Je tu další neděle. Chtěla jsem sice napsat už minulou neděli, ale nějak to nevyšlo, protože zkouškové na zdrávce mě hodně zaměstnalo. Můj první zápis jakoby dal věci konečně do pohybu. Hned v pondělí mi volala vedoucí a sdělila mi, že odjezd se posunul o měsíc, tím pádem i návrat. Teď to vypadá, že pojedu někdy v polovině července a vracet se budu až ke konci října.

Hodně s tím bojuju..odjezd se mi celkem hodí, protože jsem v klidu stihla splnit všechny povinnosti ve škole, stihnu snad vyřídit všechny potřebné věci před cestou a navíc jsem si i naplánovala nějakou dovolenou k moři. Obávám se totiž, že v Asii na odpočinek nebude vůbec čas. Čeká mě spousta schůzek, sbírání dalších kontaktů a dotazníků, vypadá to na velmi hektický pobyt. Horší je, že kvůli pozdnímu příjezdu budu muset asi přerušit na celý rok zdrávku, což mě strašně moc mrzí. Nechce se mi z tý naší třídy, pak si zvykat na nový lidi, nový kantory...no nic moc. Navíc člověk vypadne z terminologie, a to se pak hůř cpe do hlavy. Hlavně ta anatomie..

Snažím se ale na tom špatným najít i něco pozitivního, takže jsem vymyslela, že na letní semestr zase odjedu. Buď to bude nějaká delší stáž ve Španělsku, nebo zkusím najít nějaký středně nebo dlouhodobý projekt v jižní Americe. Potřebuju se totiž naučit rychle španělsky, abych mohla na konci letního semestru splnit zkoušku z jazyka na zemědělce. A jako jediná možnost se mi jeví tam prostě odjet. Navíc posbírám nové zkušenosti a zážitky, protože cestování je to, co mě moc baví.

Zpátky k našemu projektu a k cestě do Asie. Zjistila jsem, že na to, abych dostala vízum do Indonésie na déle než měsíc, potřebuju mít letenku (do a z Indonésie), ale to mít nebudu, protože do Indonésie poletím rovnou z Thajska a to nevím, kdy bude...jsem moc zvědavá, jak to vyřešíme. Dneska jsme také se šestidenním zpožděním odevzdaly prezentaci, kde jsme s Péťou zpracovaly pořádně první výsledky za všech 6 států, které jsou součástí našeho výzkumu (Kambodža a Vietnam-tam je Péťa už od středy a už dělá první schůzky; dále Thajsko a Indonésie, kam pojedu já a Čína s Mongolskem). Jsem ráda, že musíme dělat ty výsledky takhle postupně, protože mě to nutí to neodkládat (příliš) :) Navíc se s Péťou pěkně podporujeme a vzájemně nakopáváme k aktivitě. Snad nám to vydrží a brzy z toho budu mít lepší pocity.

P. S. :  Už trénuju na změnu podnebí.Teď byly v Praze dost velký vedra (ke 30°C), tak jsem chodila pořád v saku, abych si zvykla chodit nabalená, jelikož v Asii není moc vhodné chodit na schůzky s odhalenými rameny a podobně..no ale to asi ani tady

Pár dní do odjezdu?

Prvního června..myslela jsem, že touto dobou budu již vyřizovat poslední záležitosti před odletem do Indonésie, ale opak je pravdou. Ležím doma s angínou a v mezičase se učím na zkoušky. Netrpělivě čekám na mail od vedoucí, aby mi už navrhla nějaké termíny odletu, jenže pořád nic. Už jsem si v duchu asi tisíckrát udělala seznam toho, co si vezmu s sebou, abych se vešla do 8 kg. Chci totiž letět jen s příručním zavazadlem a kabelkou (narvanou k prasknutí jako vždy). Doufám, že to nebude jen mé zbožné přání, ale že se mi to vážně povede. 

A teď pár slov k tomu, kam vlastně jedu  a proč:

V jihovýchodní Asii bych měla strávit celkem 2 až 3 měsíce sběrem dat pro svou dizertační práci. A co si představit pod tím sběrem dat? Budu se scházet s místními zaměstnavateli a zjišťovat jejich názory na čerstvé absolventy z oboru zemědělství, které zaměstnávají. Data budu sbírat v Indonésii a Thajsku, konkrétní města ještě dáváme dohromady. V Thajsku je momentálně neklidná situace, ale věřím, že se do mého příjezdu vše stabilizuje.

Až budu vědět, kdy letím, podělím se o další předodjezdové zážitky ze zběsilého zařizování (např. pojištění, mezinárodní řidičáky, zbytek očkování...no už to mám všechno někde sepsané).