Je tu další neděle. Chtěla jsem sice napsat už minulou neděli, ale nějak to nevyšlo, protože zkouškové na zdrávce mě hodně zaměstnalo. Můj první zápis jakoby dal věci konečně do pohybu. Hned v pondělí mi volala vedoucí a sdělila mi, že odjezd se posunul o měsíc, tím pádem i návrat. Teď to vypadá, že pojedu někdy v polovině července a vracet se budu až ke konci října.
Hodně s tím bojuju..odjezd se mi celkem hodí, protože jsem v klidu stihla splnit všechny povinnosti ve škole, stihnu snad vyřídit všechny potřebné věci před cestou a navíc jsem si i naplánovala nějakou dovolenou k moři. Obávám se totiž, že v Asii na odpočinek nebude vůbec čas. Čeká mě spousta schůzek, sbírání dalších kontaktů a dotazníků, vypadá to na velmi hektický pobyt. Horší je, že kvůli pozdnímu příjezdu budu muset asi přerušit na celý rok zdrávku, což mě strašně moc mrzí. Nechce se mi z tý naší třídy, pak si zvykat na nový lidi, nový kantory...no nic moc. Navíc člověk vypadne z terminologie, a to se pak hůř cpe do hlavy. Hlavně ta anatomie..
Snažím se ale na tom špatným najít i něco pozitivního, takže jsem vymyslela, že na letní semestr zase odjedu. Buď to bude nějaká delší stáž ve Španělsku, nebo zkusím najít nějaký středně nebo dlouhodobý projekt v jižní Americe. Potřebuju se totiž naučit rychle španělsky, abych mohla na konci letního semestru splnit zkoušku z jazyka na zemědělce. A jako jediná možnost se mi jeví tam prostě odjet. Navíc posbírám nové zkušenosti a zážitky, protože cestování je to, co mě moc baví.
Zpátky k našemu projektu a k cestě do Asie. Zjistila jsem, že na to, abych dostala vízum do Indonésie na déle než měsíc, potřebuju mít letenku (do a z Indonésie), ale to mít nebudu, protože do Indonésie poletím rovnou z Thajska a to nevím, kdy bude...jsem moc zvědavá, jak to vyřešíme. Dneska jsme také se šestidenním zpožděním odevzdaly prezentaci, kde jsme s Péťou zpracovaly pořádně první výsledky za všech 6 států, které jsou součástí našeho výzkumu (Kambodža a Vietnam-tam je Péťa už od středy a už dělá první schůzky; dále Thajsko a Indonésie, kam pojedu já a Čína s Mongolskem). Jsem ráda, že musíme dělat ty výsledky takhle postupně, protože mě to nutí to neodkládat (příliš) :) Navíc se s Péťou pěkně podporujeme a vzájemně nakopáváme k aktivitě. Snad nám to vydrží a brzy z toho budu mít lepší pocity.
P. S. : Už trénuju na změnu podnebí.Teď byly v Praze dost velký vedra (ke 30°C), tak jsem chodila pořád v saku, abych si zvykla chodit nabalená, jelikož v Asii není moc vhodné chodit na schůzky s odhalenými rameny a podobně..no ale to asi ani tady
Žádné komentáře:
Okomentovat