V Jižní Koreji jsem byla v létě 2013. Byla to moje první cesta do Asie, celkem na 5 týdnů. Tři týdny jsem strávila na letní škole v Daejeonu a zbytek jsme procestovaly (Seoul, ostrov Jeju, Busan). Během letní školy jsme měli na programu i vaření (protože byla zaměřena spíš na poznávání místní kultury). Byla jsem nadšená, přesně tyhle věci mě moc zajímaly.
Později jsem v rámci zdrávky zpracovávala seminárku a prezentaci na téma korejské kuchyně, takže jsem i nahlédla do zajímavých knížek. Nejvíce jsem čerpala z knížky Krása korejského jídla od Sookja Yoon (2007). Knížka je velmi pěkně zpracovaná, najdete tam i nutriční hodnoty jednotlivých jídel, spoustu obrázků jak hotových jídel tak postupů. Překlad (porovnávala jsem s anglickou verzí) už není tak kvalitní, ale přežít se to dá.
Později jsem v rámci zdrávky zpracovávala seminárku a prezentaci na téma korejské kuchyně, takže jsem i nahlédla do zajímavých knížek. Nejvíce jsem čerpala z knížky Krása korejského jídla od Sookja Yoon (2007). Knížka je velmi pěkně zpracovaná, najdete tam i nutriční hodnoty jednotlivých jídel, spoustu obrázků jak hotových jídel tak postupů. Překlad (porovnávala jsem s anglickou verzí) už není tak kvalitní, ale přežít se to dá.
Základní poznatek o korejské kuchyni je ten, že všechno strašně moc pálí a všude je maso. Vzhledem k tomu, že masu moc nefandím a moje spolustudentky zase nemusely moc pálivé, tak jsme se snažily sehnat jídla nepálivá a bez masa a nakonec jsme našly, díky korejským studentům, kteří se nám celou dobu věnovali.
Korejská kuchyně se utvářela již od starší doby kamenné, kdy přišli do Koreje obyvatelé ze střední Asie. Na přelomu letopočtu, s nástupem buddhismu, přišlo omezení konzumace masa, a tím pádem zvýšení konzumace zeleniny. V průběhu prvního tisíciletí se do Koreje dostala z Číny sůl, cukr, pepř a další suroviny. Přibližně od 18. století používá hodně chilli, ze které se vyrábí pálivá pasta (gochujang).
Mezi další používané ingredience patří rýže (bap, 밥), listová zelenina (hlavně špenát), kořeny (lopuch, zvonek), výhonky, ředkev (nakládaná), čínské zelí (používá se při výrobě kimchi (김치, viz obrázek), mořské plody a ryby (včetně řasy).
Rýže se, narozdíl od Evropy, kde slouží jako příkrm, považuje za hlavní chod. Je totiž součástí téměř každého jídla a dokonce se projevuje i v jazyce. Prakticky každý název pokrmu v sobě obsahuje slovo bap, tedy rýže. Stejně tak jsou za hlavní chod označovány nudle (국수, guksu) a knedlíčky (만두, mandu), které jsou někdy i plněné.
Přílohou jsou obvykle
Rýže se, narozdíl od Evropy, kde slouží jako příkrm, považuje za hlavní chod. Je totiž součástí téměř každého jídla a dokonce se projevuje i v jazyce. Prakticky každý název pokrmu v sobě obsahuje slovo bap, tedy rýže. Stejně tak jsou za hlavní chod označovány nudle (국수, guksu) a knedlíčky (만두, mandu), které jsou někdy i plněné.
Přílohou jsou obvykle
- Polévky (국, guk)
- Horké mísy (전골, džongol)
- Nakládaná zelenina (장ᅌᅡ찌, džangáči)
- Rýžové koláčky (떡, ttok) - sladké, slané, smažené
- Rýžové rolky (김밥, kimbap)
K jídlu se používají tradiční hůlky, na následujícím obrázku lze vidět rozdíl mezi korejskými, čínskými a japonskými hůlkami a také speciální úpravu hůlek pro děti. Na dalším obrázku je pak správné držení hůlek při jídle. Kromě hůlek se používá i lžíce. V některých restauracích mají k dispozici i nůž s vidličkou. Z vlastní zkušenosti bych řekla, že je velmi důležité naučit se hůlky správně držet, aby do nich člověk opravdu pevně uchopil kousek, který chce sníst. A to chce trénink, a to opravdu velký. Nezřídka se i mě stane, že mi kousek vyklouzne.
Pokud stolujete s místními, je vhodné dodržovat jejich zásady. Starší generace má v každém případě přednost a jí jako první.
V příštím blogu sepíšu několik typických korejských pokrmů a zmíním se i o zajímavostech, na které jsem v průběhu své cesty narazila.
Žádné komentáře:
Okomentovat