Cestování Bangkokem

Dneska zase prší. Jsem ráda, že jsem se vypravila poznávat nová místa v centru už včera. Pokud jste četli příspěvek o mém výletu do domu Jima Thompsona, jistě víte, že už zvládám jak cestu autobusem, tak nadzemkou (BTS Sky train).

Brána do Čínské čtvrti

Včera jsem k tomu přidala ještě místní metro (MRT), protože jsem se potřebovala dostat od nákupní oblasti na Siamu do Čínské čtvrti. Byla jsem opět vybavená papírkem s nápisem v thajštině. Myslím, že bych se bez toho asi neobešla, protože místní moc angličtinu neovládají, a když už ano, tak zase neví, kde co je. Dobloudila jsem tedy s pomocí kolemjdoucích na zastávku autobusu č. 1 a jela pěkný kus cesty až k Velkému paláci. V autobuse mě posadili vedle řidiče, takže jsem měla výhled na to, co se děje před námi, ale neměla jsem se čeho držet. A to teda byla jízda! Autobusáci tu očividně nesnáší taxikáře a tuktuky, protože na sebe navzájem pořád troubí, předjíždějí se, brzdí a zase zrychlují. Cestující jsou zvyklí, akorát já sebou pořád cukám, že si skoro namlátim hlavou o přední sklo...Moje čerstvé vědomosti z autoškoly dostávají pěkně za uši! Jezdí se tu všemi směry, pruh nepruh. Příště, až budu mít zase takový pěkný výhled, zkusím udělat video.

Cestou na bus č. 1

Asi se mi budete smát, ale ještě pořád jsem se se nesžila s faktem, že se tu jezdí vlevo. Vždycky stojím tak 5 minut u křižovatky a přemýšlím, odkud na mě to auto vybafne. Navíc se mi už několikrát stalo, že si stoupnu před auto a čekám, až to nepojede z druhé strany, a pak mi dojde, že ta auta brzdím, protože oni tam neparkují, ale jenom stojí...jenže to se nějak v těch neustálých zácpách ztratí :D Musím ale uznat, že jsem zatím nepotkala žádnou nehodu a já jsem taky ještě pořád celá.

Tuk tuků jsou tu opravdu spousty, ale jsou hodně předražené. Je to sice zážitek, ale na každodenní jezdění to není. Spoustu času strávíte v zácpě, a pak najednou uháníte bleskovou rychlostí, div, že se ta tříkolka nepřevrátí. Vítr kolem vás fičí a já se tak chvílemi dokonce bála, aby mi neuletěly čočky z očí!

Rozhodně nejefektivnější dopravou jsou tedy taxíky, dovezou vás tam, kam chcete (pokud vědí, kde to je...a to docela často nevědí, a tak musíte stopnout jiného). Kromě toho někteří nechtějí jet na taxametr. Včera jsem ale jela v noci taxíkem ze vzdálenějšího centra do G9 a stálo to stovku (63 Kč), což je přijatelné. Autobusy totiž jezdí jen do 11h večer a to ještě bůhví jak.

Pohled na Velký Palác, zatím z poza "plotu"

"Sloníková" výzdoba kruhového objezdu

Chůze je taky fajn, ale občas si trochu zajdete. Po vystoupení z busu u Velkého Paláce jsem chvíli koukala, kam dál. Hned se mě chytli ochotní lidé na zastávce a poslali mě úplně jinam, protože se nemohli zorientovat v mapě a asi ani nevěděli, kam chci jít. Po 15 minutách bloudění trhem začalo děsně pršet. Chodníky jsou tu z takových hladkých dlaždic a ty když namoknou, tak to pěkně klouže!

Opevnění Paláce

Obešla jsem si areál nějakého budhistického centra a narazila na kluka, který mě poslal konečně tím správným směrem.

Došla jsem tedy omrknout vyhlídnutý hotel a vypadá fakt báječně. Zahrada ve vnitrobloku, altánek, jezírka s rybičkami. Už se těším, až se tam nastěhuju i když postel je stejně tvrdá jako tady, asi místní standard.

Khao San v noci

Pak jsem se vypravila do Khao San road, kde jsem měla sraz s Arami (moje korejská spolubydlící z minulého víkendu). Khao San byla plná lidí, samozřejmě turistů, stánků s jídlem, suvenýry. Mezi lidmi se proplétají kvákající prodavačky. V rukou drží takovou dutou dřevěnou žábu, které přejíždějí po hřbetě paličkou-dělá to dost realistický zvuky. Pozdě večer jsme se nakonec s Arami sešly v jejím korejském hotelu, protože ona byla někde v zácpě a dorazila až o půlnoci. Zatímco jsem na ní čekala, seznámila jsem se s bandou Korejců, takže o zábavu bylo postaráno. Jeden z nich dokonce pracuje v Jakartě, takže se tam asi potkáme.

Ještě mi tedy chybí cestovat lodí, což uskutečním někdy příští týden. Chci si totiž zajet na Wat Arun, kde by se mělo dát vyzkoušet místní kroj asi za 120 Kč. No na to se teda těšim jako malá!

P.S.1: Etude house (kosmetika) je tu šíleně drahej :( Tak jsem vzala za vděk aspoň Daisu-něco jako vše za 39!
P.S.2: Na recepci G9 pracuje Thajko-Peršan. Vypadá jak z reklamy. Foto příště :P