Lodí na Hong Island

Poté, co jsem zjistila, že město Krabi je docela nezábavné - je tu akorát jedna hlavní nákupní ulice, jeden chrám a přístav - rozhodla jsem se, že tedy podniknu další výlety do okolí. A jelikož tady dost prší, rozhodla jsem se pro návštěvu několika okolních ostrovů, kde je počasí podle mě obvykle trochu přívětivější.

Daeng Island

Z nabídky v hotelu jsem si vybrala výlet lodí s dlouhou přídí na Hong Islands. Paní recepční, která je mimochodem neuvěřitelně obětavá a umí i obstojně anglicky, mi dala dětskou slevu, takže nakonec výlet vyšel asi na 460 Kč. Loď vyjíždí z přístaviště v Ao Nang, které je od Krabi asi půl hodiny cesty autem. První zastávka byla u ostrova Daeng, což znamená červený. A ostrov opravdu červený je...dokonce i z dálky je vidět jeho výrazně jiná barva oproti okolním ostrovům. Tam byla příležitost ke šnorchlování, ale už z lodě jsem viděla, že jsou tam ty samé ryby, které jsem viděla už dřív, takže jsem je akorát krmila z paluby a těšila se, co bude dál. 

Moře bylo krásně tmavěmodré a loď příjemně houpala. Bála jsem se, že bude voda stříkat všude kolem, protože když jsem je pozorovala z břehu, vždy to působilo tak, že lidé na ní musejí být komplet mokří. Moje obavy se ale zatím nenaplnily a brzy jsme zastavili u mola z plastových "polštářů". 

Hong Island

Hong Island

Pláž na ostrově Hong byla nádherně bílá, se spoustou mušliček. Došla jsem až na konec, kde jsem se na chvíli uvelebila. Moře bylo až neuvěřitelně teplé, ale zpočátku zkalené pískem. Člověk musel našlapovat dost opatrně, aby si nepořezal nohy o střepy mušlí nebo korálů. Těch tu bylo také docela hodně. A než člověk došel do hloubky, to to trvalo! Vůbec mi připadá, že tu jsou vstupy do moře hodně pozvolné. Ideální pro malé děti a vitální důchodce (vylézt v lodi na břeh není moc jednoduché).

Pláž je zde půlkruhová a uzavírají ji skály, takže se zde tvoří takový malý záliv. Hodina času byla tak akorát na osvěžení se a posbírání pár pokladů. Poté jsme se vypravili do laguny. Někteří "chudáci" sem v rámci jejich výletu museli dopádlovat na kajacích. V laguně byly k vidění další skály tvořené z krápníků (či co to je), spousta vodních keřů a občas i nějaká ta jeskyně. 

Všem nám už trochu kručelo v břiše, takže jsme zamířili na ostrov Lading, kde jsme poobědvali. Byl tam docela nátřesk, protože tam očividně všechny výletnické lodě obědvají. Jídlo si teda každá loď vozí s sebou, protože je to opět téměř pustý ostrov. Bydlí tu pouze pirátské kočky. Dříve se sem prý nesmělo, protože tu přebývali lidé, kteří sbírali vlaštovčí hnízda. Cestou z ostrova jsem viděla několik "chaloupek" zasazených do skály, s jedinou přístupovou cestou z moře. Vypadaly obydleně, takže mi vrtá hlavou, čím se ti lidé živí..

mořská chata

Pak už nás čekala poslední zastávka na ostrově Pakbia. Ostrov je propojen s vedlejším pláží, která při přílivu zmizí. Skály jsou zajímavě vykousané od moře, ale na nějaký dlouhý pobyt to není. Za prvé tam byla zase spousta výletníků, takže pořídit kloudnou fotku bez ruských zavalitých turistů bylo skoro nemožné, za druhé byl vstup do moře trochu kamenitý, stejně tak pláž. Osvěžení v moři jsem tedy vzdala a šla se podívat za parkující lodě. Tam jsem objevila jemnější píseček, takže jsem shodila kraťasy a triko, že se půjdu ještě na chvíli koupat, než pojedem.
Ještě jsem si ale nestačila ani namočit lýtka (opět velmi pozvolný vstup do moře) a vidim, jak si to ke mně svižným tempem kvačí opičák! Vzpomněla jsem si na jejich zlodějskou pověst a čapla rychle oblečení a foťák a nepatrně se vzdálila. Opičák si v klidu sedl na kámen a asi 5 minut v kuse zíval. Ani jedna fotka, kde by měl pusu fakt dokořán, se nepovedla. Snad vám tedy bude stačit moje svědectví o jeho nekonečně dlouhých zahnutých zubech. Poté, co jsem na jeho přítomnost upozornila ostatní, dostali jsme od kapitána meloun, že prý mu to máme hodit. Opičák čapnul meloun a šup s ním do moře! Omýt! Pak ho s chutí zbaštil a odkráčel. No z toho jsem měla druhý vánoce, to neni jako v zoologický. Než jsem se stihla probrat z toho zážitku, kapitán zavelel "na loď", neboť se začalo hrozně zatahovat a vypadalo to na déšť.
Nakonec nejen vypadalo. Začal solidní slejvák, zvedl se vítr, vlny se zvětšily. Najednou jsme byli všichni mokří jak myši a drkotali jsme zubama. Moře rázem získalo tmavězelenou barvu, místy bych řekla až černou. Hodinová cesta zpátky do Ao Nang se zdála být nekonečnou..