Zbývaly mi poslední 3 dny v Bangkoku a přede mnou byl výlet k řece Kwai, jízda na slonech a návštěva vodopádů. Vše v jednom dni. Docela náročné, když vezmu v potaz, že v pondělí jsem měla poslední rozhovor pro svůj výzkum.
V 7 ráno nás vyzvedla dodávka před hotelem. Jeli jsme jen pár minut, abychom už zase vystupovali s rozdělovali se do skupinek podle toho, kdo jede na jaký výlet. Celá organizace mi přišla šíleně zmatečná, ale musím říct, že nakonec jsme asi všichni viděli to, co jsme vidět měli. Každou chvíli totiž v dodávce seděli jiní lidé, kteří se vezli na jiná místa, takže se člověk nemohl ani začít kamarádit, protože to nestihl. Styl jízdy dodávky byl stejný, jako při výletu na plovoucí trh, takže se mi moc nedařilo dospat deficit.
 |
| Kanchanaburi War Cementery |
Asi za dvě hodiny jsme dojeli do Kanchanaburi. Tam jsme si krátce prohlídli hřbitov z druhé světové války, kde jsou pochováni zajatí vojáci a námořníci, kteří zde padli nebo zemřeli při stavbě železnice.
Upřímně se mi na tenhle výlet moc nechtělo...právě kvůli tomu, že se z druhé světové války dělá atrakce. Byly to trochu podobné pocity, jako když jsme plánovaly výlet na hranice se Severní Koreou. Atrakce z lidského neštěstí. Nakonec jsem si ale říkala, že trochu se dovzdělat nezaškodí (musim přiznat, že jsem toho o tomto místě moc nevěděla a dokonce ani ten "slavnej film podle skutečnosti!" jsem neviděla).
 |
| JEATH muzeum |
Ze hřbitova jsme se s naší průvodkyní přesunuli do JEATH muzea, kde jsme si
za 25 Kč prohlídli expozici týkající se válečného období. Byly zde
vystavené dopravní prostředky té doby (ne příliš zachovalé) a dokonce
zde byla i loď, která převážela nemocné malárií. Potom tu byly figuríny
vězňů stavějících železnici (velmi realistické, vyhublé, jen s hadrem
přes boky). Celkově muzeum působilo velmi zašle, všude prach, smrad
plísně...akorát ten výhled na most byl pěkný.
 |
| expozice v muzeu |
Asi 5 minut pěšky od muzea je ten kovový most přes řeku, co je na všech pohledech. Přišlo mi směšný, jak si tam lidi dělali vysmátý fotky a selfie. Nakonec jsem se taky nechala na památku vycvaknout, ale snažila jsem se moc nesmát. Ó, jaké bylo moje překvapení, když jsem si doma fotky prohlížela! Stojím u šipky "toilet". No to se může povést jenom mě! Po prohlídce mostu nás čekala asi 90 minutová jízda vlakem do cílové stanice. Průvodkyně vyhrožovala, že vlak jede až z Bangkoku a takže bude narvanej a že si teda máme asi radši koupit místenku za 120 Kč.  |
| Železniční zastávka |
Že prej taky dostanem vodu a ručníček na osvěžení (děsně smrděl), všichni uvidíme z okýnka a nebudeme se muset mačkat. No...jasně že jsme se nemuseli mačkat. Vlak byl totiž skoro prázdnej! Výhled z okýnka vlaku byl moc pěknej. Všude políčka, v pozadí hory, čerstvý vzduch...a jen to klidné drncání ta-dam ta-dam...no jasně že jsem to zalomila! :D
Ale jen na chviličku a ten důležitej dřevěnej most jsem nepropásla. Je to prý jediný dochovaný dřevěný most, který se stále používá.
 |
| Dřevěný most |
Po dojetí do cíle jsme opět naskákali do dodávky a hurá na oběd. Už jsem skoro šilhala hlady. Jídlo bylo dobrý, klasicky rejže, zelenina, maso, ovoce. Z Kanchanaburi jsme pokračovali za slonama, někteří jeli do tygřího chrámu, jiní do národního parku.
Jízda na slonech trvala asi půl hodiny. Nasedali jsme na ně asi z 2,5 m vysokého domečku. Sedačka byla polstrovaná, dva se tam celkem vešli, rozměrnější účastnící jeli sami.
 |
| Korejsko-Dánský výletnický tým |
Jízda to není nijak extrémně pohodlná, tak moc nechápu ty krále, co na nich jezdili. Kinklá se to ze strany na stranu, nechce to jet dopředu (lepší je orvávat křoví nebo se ládovat trávou) a občas to tak podivně kňučí (těžko nazvat ten zvuk, no prostě nezní to jako slon z dokumentárního filmu BBC). Na hlavě slonovi seděl "řidič", týpek s takovou šílenou sekerou..ani si nechci představovat, na co ji tak používají. Řidič se po 10 minutách jízdy nabídl, že nám za další stovku bátů nafotí fotky na slonovi. No do toho se mi už nechtělo, tak mě vycvakly dánský zdravotní sestřičky, který jely na jiným slonovi. (Mimochodem to byli snad první lidi, který jsem potkala a nebyli tu na prázdninách, ale pracovně-plnily si tu praxi.)
 |
| Bamboo rafting |
Po návratu na základnu jsme si mohli slony nakrmit banánkama a vyrazili jsme na bamboo "rafting". Podle obrázku jistě pochopíte, že to žádný dobrodrůžo nebylo. Jeli jsme asi 15 minut po proudu, trochu si svlažili nohy v řece a pak nás za 3 minutky odtáhla motorová loď zpět do přístaviště.
 |
| Saiyoknoi Waterfall |
Po dalších 20 minutách v dodávce jsme dojeli do národního parku k vodopádu Saiyoknoi, kde byl asi půl hodiny rozchod. Místní se zde koupali, děti dováděly s nafukovacíma kruhama. Já jsem si to jenom vyfotila, protože absence převlíkárny, respektive představa mokrejch plavek 3 hodiny v ledový dodávce mě nelákala. Tohle místo mi zase připomnělo trochu Koreu. Lidé tam také relaxují u řek v lese. Mají tam rozložené deky, všude jsou hrnce s jídlem, hrají "stolní" hry. Občas se skočí osvěžit do řeky a víkend uteče jako voda. Myslím, že to je takový národní zvyk, asi něco jako my chodíme na houby.
Výlet to byl vyčerpávající, ale od názvu trekking tour jsem čekala větší adrenalin. Nakonec se mi nejvíc líbila cesta tím vláčkem, relax při koukání z okýnka, pozorování přírody kolem. Své další výlety jsme se proto rozhodla věnovat přírodě, hlavně moři a plážím :)
Žádné komentáře:
Okomentovat