Výzkumné stesky

Prší a já zrovna sedím v autobuse č. 524. Přede mnou jsou necelé tři hodiny cesty zpátky na hotel. Kasertsart University (KU), kde se s mou asistentkou scházíme, není tak strašně daleko, když vezmeme v potaz vzdálenost, ale problém je s neustálou zácpou. Podle mě je to způsobené nastavením semaforů, protože jeden směr vždycky tak 10 minut stojí, protisměr jede (všemi směry)..jak to vysvětlit..prostě je tu úplně jiný systém než v ČR. Nejlepší bude, když se podíváte na video, které jsem natočila včera cestou domů -zachycuje, jak tady dopravní policisti máchaj rukama, když řídí dopravu. Vizte FB.

Dnešní příspěvek bude asi spíš pofňukáváním jedné malé výzkumnice, koho to tedy nezajímá, nechť si počká na příště (zavzpomínám na návštěvu dvou chrámů a cestu lodí).

V pondělí skončila zábava. V neděli se mi konečně ozvala moje asistentka Prompilai s tím, že se tedy v pondělí ve 3 sejdeme. V hotelu jsem zjistila, že cesta bude kvůli zácpě opravdu výživná. Cestovat autobusem zvládám v pohodě (s pomocí taháků), mimochodem dneska poprvé jsem potkala bělocha v autobusu! Jízdní řády kvůli zácpě nejsou, takže člověk přijde na zastávku a čeká. Jak často autobusy jezdí také nikdo neví, takže neustále trnu, jestli stihnu dojet do školy včas. Obvykle jsem tam o hodinu dřív, ale dneska ráno to bylo tip ťop. Navíc jsem za jízdy tak trochu usnula..probudim se a nevim vůbec, kde jsem a ejhle, za rohem KU! To bude asi štěstí MHD začátečníka. Na hotelu se mi zezačátku snažili vnutit taxík, ale brzy pochopili, že na to mě neužijou! Sedět v zácpě za 17 nebo 250 bátů je dost rozdíl (klimošku máme naštěstí, jsme „dálkový“ autobus).

Štěstí začátečníka co se týče výzkumu ale nemám. Moje asistentka je sice velmi schopná žena, jistě i uznávaná, ale také velmi zaměstnaná. Z počátku měla velký problém s tím, co jsem po ní chtěla. Nereagovala mi na většinu dotazů a požadavků, prostě jakoby se jí to netýkalo. Navíc minulý týden odjela pracovně do Austrálie (prý tam prezentovali svou univerzitu na 12 místních univerzitách a snažili se vytvořit kontakty pro výměnu studentů a podobně). To velmi chválím, protože jak jsem se z posledních pár rozhovorů dozvěděla, je to velmi potřeba. Na druhou stranu můj výzkum pokulhával. V prvním týdnu jsem si vytvořila databázi všech univerzit, které mají nějaký studijní program, fakultu nebo katedru spojenou se zemědělstvím. Přiznám se, že jsem čerpala ten prvotní seznam všech univerzit z wikipedie, protože jsem nebyla schopná najít stránky thajského ministerstva školství (nebo kde se takové věci hledají, to nevím). 

Pak jsem prohledala jejich webovky a snažila se dopídit kontaktů. Některé stránky byly pouze v Thajštině, jiné šly překliknout na angličtinu, aby se vám poté objevila stránka s anglickou hlavičkou, ale zbytkem textu v thajštině :D Byla jsem na sebe docela pyšná, že jsem nakonec zvládla sehnat docela dost kontaktů (ale konkrétní osoby nejsou absolutně k dohledání). Moje asistentka mi to jedním šmahem zkritizovala, něco ve smyslu, že je to nepoužitelné. (Teď už možná změnila názor, protože zjistila, že je to opravdu její (a moje) práce.) Obepsala jsem všechny univerzity také přes facebook, z asi 40 poslaných zpráv si to přečetli 4. Dávám to trochu za vinu špatnému načasování, protože semestr tu začal teprve tento týden. 

Když už se mi podařilo asistentce vysvětlit, proč to všechno dělám, tak řekla, že to stejně nemá smysl, protože tady nikdo na maily nereaguje a pokud něco chci, tak musím volat (v thajštině samosebou), a pak se případně domluvit na poslání oficiálního mailu s informacemi (ten náš oficiální jí nepřijde vůbec oficiální). 

A tak je to i s kontaktováním zaměstnavatelů. Na maily nikdo nereaguje, všude se musí volat. Asistentka dneska konečně pochopila, proč chci získat více rozhovorů a vytáhla z rukávu nějaký školní seznam firem, které nabízejí studentům stáže. Slíbila, že zjistí, které jsou zaměřené na zemědělství, a kontaktuje je. Konečně něco z její strany! 

Strávila jsem nekonečně času prohledáváním thajských webovek nabízejících práci v zemědělství, dohledávala zoufale kontakty (ona na to samosebou ani nemrkla, a jen prohodila, že to jsou určitě kontakty na zprostředkující agentury). A to teda nejsou, to jsem si jistá.

K naší smůle se lidé z privátního sektoru nemají moc čas se s námi sejít, ani na „půlhodinový“ rozhovor (obvykle trvá tak 40 minut, plus 10 minut povídání kolem-o mě, projektu a workshopu). Na telefonický rozhovor se ještě dají celkem utáhnout, takže hodně telefonujeme. Prompilai to nahrává, takže se k tomu snad bude moct vrátit, kdyby bylo něco nejasné. Já se k tomu vrátit nemůžu, protože zatím všichni chtějí rozhovor v thajštině (Prompi dělá poznámky v AJ, takže si to od ní opisuju a vymýšlím doplňující dotazy). Jelikož máme v rozhovoru i nějaké hodnocení 1-5, tak se určitě brzy naučím thajsky i číslovky :D

Otázky zaměstnavatelům posíláme dopředu, aby se mohli trochu připravit a odsýpalo to. Máme také jednoho respondenta, který pracuje někde v královském paláci. Bude těžké od nich získat odpovědi, ale bylo by to super, kdyby to vyšlo. Prompi ale myslí, že se to nepovede, palác totiž málokdy pustí ven nějaké informace, i když jen pro potřeby našeho výzkumu.

Potřebuju také získat víc respondentů a nějaké místní (na to jsem dělala ten seznam univerzit), Prompilai si asi konečně v pondělí pořádně přečetla, co se má dělat. Já už v zoufalství navrhla, ať mi půjčí nějakého studenta, co mi zadara pomůže. Problém je, že tyhle studenti moc anglicky neuměj. Dneska mi slíbila, že překlad dotazníku pro mě teda udělá, protože to by on jistě nezvládl. On bude jen volat a posílat maily. Snad to vyjde někdy příští týden prý. 

Dneska cestou z posledního setkání se zaměstnavatelem (měly jsme 2 telefonáty a jednu osobní schůzku) se mě ptala, jak si moje vedoucí představuje, že jako za měsíc stihneme tolik práce, že to přece nejde. Namítla jsem, že moje kolegyně ve Vietnamu to za měsíc zvládla, ale že musela pracovat DENNĚ 8 hodin (to tipuju, možná chudák Péťa makala i víc). Prompi na mě zůstala udiveně koukat. Tohle chudák nečekala!

P.S.1: Dnes ráno mě v hotelu mile překvapili. Nabídli mi 10% slevu na další pobyt, takže platím 540, mám rybníček s rybičkama, snídani a měkkou postel. Na KU je to daleko, ale čert to vem!

P.S.2: Nikdy si nekupujte repelent s citronelou, to tak smrdí, že dřív umřete smrady, než na poštípání!