Palácové seznamování

Už zase leje jako z konve. Sedím na terase a piju ovocné víno z lahve. Je to spíš taková limonáda a je příšerně sladká. Ostatně jako skoro všechno tady. Už na hodině vaření jsem zjistila, že se cukr přidává skoro do všeho. Tak pracně jsem si v Čechách půl roku zvykala na život bez cukru a tady celá snaha přijde vniveč! (pro neznalé situace: bylo mi doporučeno omezit sacharidy kvůli ekzému. Stav se razatně nezlepšil, ale ani se nezhoršoval, což jsem brala jako pozitivum. Tady je sice vysoká vlhkost vzduchu, ale pokožku mám vysušenou jak starej chleba :(

Dneska je asi jeden z posledních dní, kdy jsem spíš relaxovala a dělala si pořádek ve věcech ohledně workshopu, který se již kvapem blíží. Minulý týden se konečně začalo něco dít, potkaly jsme se s pár zaměstnavateli a posbíraly nějaké informace, které jsou použitelné. Bohužel práce tím nekončí (větší bohužel je to pro Prompilai, protože ona jistě nečekala, že je před ní ještě půl roku, ne-li více, práce). Tady jsem sepsala trochu rozsáhleji naší dosavadní (ne)spolupráci.

Ještě před prvními schůzkami jsem využila toho, že jedna z mých spolubydlících (obvykle tu pobydou tak den dva) se chtěla jít podívat na ležícího buddhu. Socha ve více než nadživotní velikosti se nachází ve Wat Pho, který je od mého hotelu asi 10 minut pěšky (+5 minut čekání, než se vám podaří přejít silnici-nekvalitní video dopravní situace zde). (Mimochodem od Wat Pho jezdí i můj autobus na univerzitu-2 hodiny tam, 3 zpátky).

Ležící buddha, vpravo detail chodidel

V areálu Wat Pho se nechází několik paláců a spousta stůp. Zdálky tyto stůpy vypadají jen jako špičaté věže, a tak mě hodně překvapilo, že jsou pokryté keramickými střípky, poskládanými do tvaru květin. 

Všude je spousta zlata a  blyštivých skleněných střípků. Mezi paláci  jsou v kamenných květináčích malá jezírka s lekníny, kolem jsou sochy zvířat a čínských bojovníků. V ostatních palácích jsou nekonečné řady soch buddhů. Součástí je i výstava o historii paláce, včetně informační tabule týkající se různých architektonických období, kde se dá zjistit jaké zdobení je pro jakou dobu typické. To jsem byla znova překvapená, protože mi to přišlo všechno tak stejné, a ono není!

Většina soch buddhů je zlacená, některé se ale ještě navíc polepují zlatými papírky. Thajci to prý dělají pro štěstí. Někteří si ale ty zlaté papírky lepí i na svá vlastní čela, a to už se neodvážím tipovat, jestli je turistická neznalost nebo to má také nějaké účinky (např. proti akné :). Musím říct, že se mi osobně mnohem víc líbí ti papírkoví buddhové. 

Wat Pho a ležící buddha byl můj "první". V některých momentech jsem byla mile překvapená, ale celkový dojem je takový nijaký. Všude hromady turistů a ceduličky upozorňující na gangy kapsářů. 

Moje společnice mě opustila za účelem odletu někam na pláž (ostatně jako všechny moje spolubydlící a já pořád jen tiše závidím) a tak jsem se musela vypravit na Wat Arun sama. Mě se nic nechce dělat sama, ale vidina thajského kroje mi nedala. Došla jsem k nedalekému přístavišti, kde jsem si za necelé dvě koruny české koupila jízdenku na loď. Trošku mi zatrnulo, když jsem viděla tu rozdivočelou vodu v řece. (Video z cesty zpátky na Wat Pho-vypněte si zvuk, kvalita mizerná.) Loďka byla na druhé straně asi za 3 minuty a palác byl co by kamenem dohodil. Příležitostí ke zkoušení krojů bylo hned několik, některé za 60 kč, jiné za 120, ale všechny krásné. Já se ale rozhodla napřed navštívit vyhlídku na stůpě (za 30 kč). Vybavila jsem se ten den dlouhými šaty (musíte mít zakrytá kolena a ramena), ale cestou nahoru i dolů jsem je měla vyhrnuté až na stehna, abych se nepřerazila! 
Schody jsou strmé a vysoké, je to fuška držet sukni a ještě se držet zábradlí a aktivně šplhat, neboť za vámi lezou další zvědavci. Vyhlídka byla moc pěkná, ale jednou mi to stačilo. 

Dole na mě už čekalo zkoušení a focení se v tradičním kroji. Paní mě do toho bleskurychle zabalila, a pak mě fotila a dirigovala, jak si stoupnout a kam nastavit ruce a jak. Byla moc ochotná a vyhazovala i lidi stojící za mnou, aby mi nekazili fotku. Byl to skvělej zážitek!